Rozruch v Andenach

Boris Vian

Z francuzkeho originalu Trouble dans les Andains prelozil Patrik Ourednik. Vydalo nakladatelstvo a vydavatelstvo VOLVOX GLOBATOR
KAPITOLA II
Psychologie
Byvalo by se ovsem bylo mohlo stat, ze by byl Adolfin byval vzpomnel sveho zapomenuteho knofliku zpusobem prostcim. Ale neni tomu tak. Prvotni pricina jeho neuvazeneho cinu byla sama o sobe podminena vyburcovanim sloziteho aparatu vnitrnich souvislosti a naslednym vyvolanim denaturujiciho procesu, velkymi filozofy nazyvaneho myslenkova asociace, kdyz Adolfin ve snaze dopnout limecek dospel s pozoruhodnou duchapritomnosti ke skutecnosti absence knofliku. A tu jej zaplavi mohutne svetlo poznani, v jehoz zari pak vykona svuj cin, ktery by se bez oslnive analyzy, tvorici stavajici kapitolu a nemyslitelne bez dukladne znalosti filozofickych ved, jevil jako temny a pochybny akt, zpusobeny patrne nahodilymi fluktuacemi nevyzraleho mozku mimo veskerou kontrolu.

KAPITOLA XXVI
Zvire
Zduhre strany se nyni linulo temne mruceni provazane neurcitym cvachtanim. Luzyhnev srdnate namiril do diry baterkou. Okraje jsou lososove zbarveny.
Tu se v otovoru obejevi tapajici ruka a vnikne dovnitr, nasledovana vousatou tvari zhruba sedesatiletou a vzapeti i vychrtlym telem nevydanych rozmeru. Starec drzi v ruce svitek zezloutleho papiru.
"Priplul jsem barkou," supi. "Po Julkove krvi... Chudak Julek... Dostali jste ho... Ten nouma..."
"Julek?" taze se Serhomil, nadan nebourivym filipem. "Julek! Veru tak!" odveti starec. "Rhizostomus gigantea azurea oceansis dospeleho vzrustu... polapen kdys... ac hbity jak rys... na konci sil... hrome, ja bych pil!"
Tu jej vsak zdola nahly prival skytavky a jeho telo se podezrele smrskne.
"Rukopis... Prectete di ho..." zajika se. "Musim uz jit."
Starec viditelne chradne.
"No tak, dedo," vece Major. "Jen klid... Prece nas tu nenechate... Neni se ceho bat..."
"Ale ano, synacku," povzdychne si starec. "Pujdu. Hrozne se mi chce na zachod."
A odloziv rukopis proskoci prekrasnym premetem dirou a zmizi v nenavratnu. Zakratko se ozve sploutani vesel a Pisen volzskych prevozniku zpivana z plna hrdla traslavym hlasem... a pak uz jen tristivy zvuk Julkovy krve, zvolna prosakujici zdi.
"Do prace, mladenci!" pravi Major. "Nenechame se tu utopit jako ustrice!"A bez upozorneni mrsti treti granat do protilehleho kouta sklepeni.
Zbytek klenby se hrmotne zriti a nezbyva nez zlezt novou hromadu suti a dotat se tak spet na uroven predsine, odkud puvodne popadali.
"Meli bychom uhasit ohen," mini Luzihnev a presvedcuje se, zda rukopis je stale na svem miste v kapse prsiplaste.
"Buh je vsemocny," odtusi Major a stoupa do prvniho patra. Cestou odtrhne Serhomila od stojanu na destniky, ktery upoutal jeho pozornost.