...
"Slečno Mirando..."
"Prosím?" zeptala se kráska, jež se jmenovala Miranda Chenillet.
"Smím si dovolit vám představit jednoho z mých nejlepších hostů?"
"Ale notak," přerušil ho Aurelius, "cožpak ty nepovažuješ vynálezce Jahodového pošmaku za kamaráda?"
"Ach, odpusť mi to," řekl Louis, "ale slečna Miranda jistě pochopila, že já hned tak někoho nepředstavuju."
Aurelius nahlížel se vzrůstajícím vzrušením do výstřihu své sousedky, jež vypjala hruď a bez zjevného úsilí našponovala živůtek.
"Dobrý večer," řekla Miranda a otočila se k Aureliovi. "Jste opilý?"
"Tohle se Aurelia trochu dotklo. Myslel si, že vydrží pít jako dospělý.
"Je to vidět?" zeptal se podráždeně.
"Vůbec ne," řekla Miranda. "To jsem říct nechtěla, jenomže oni jsou, tak o tom mluvím, jelikož mne to štve."
"Ukázala na své kamarády.
"Zkrátka," vstoupil do toho zase šikovně Louis, "slečna Miranda se tě ptá, jestli bys je nemohl doprovodit domů."
"Máte velkou postel?" zepral se Aurelius Mirandy.
"Na Saint-German-des-Prés se prostě vedou nevázané řeči a nikoho to neuráží.
"Ovšemže," odpověděla Miranda a přistoupila na hru. "Jenže víte, z toho nic nebude, já jsem úplne frigifní."
"To se teda hodí," řekl Aurelius a hrou v obličeji se snažil vyjádřit, jak je nadšený z dobré společnosti. "Já jsem zase impotent. Ale teda naprostý."
Louis, jenž je pěkně s úsměvem pozoroval, viděl, že se to vyvíjí nejlíp, jak může, a šel se postarat o ostatní zákazníky.
Aurelius si prohlížel Mirandin obličej. Měla pěknou hebkou pleť, nosík trochu nahoru, navzdory módě polodlouhé vlasy, a trochu ohrnutou pusu, ale přitažlivou, možná právě proto. A když ji uviděl v chůzi, dozvěděl se navíc, že je útlá a dlouhonohá, a v tom okamžiku zjistil, že její štíhlé prsty asymetrický půvab celku nenarušují. Rozkurážený Jahodovým pošmakem se odvážil zmocnit se Mirandiny pravé ruky a přiložil si ji k ústům. A ona svou ruku nestáhla.
"Víte," řekl jí, "jak je to úžasné, spát spolu jen tak a nic nedělat?"
"Samozřejmě že o tom vím," řekla Miranda.
"Bok po boku..." řekl Aurelius.
"Úplně nazí..." řekla Miranda.
"A nedotýkat se..." řekl Aurelius.
"Dotýkat... jen se tak trošku dotýkat... a třít."
"A nelíbat se..." řekl Aurelius.
"Ó, to jo!" odporovala Miranda. "Pořád se líbat. K čemu by to jinak bylo? To, že je človék frigidní, ještě neznamená, že se nemůže trochu líbat..."
"Ale tím to skončí..." ujistil se Aurelius.
"Tím to skončí," potvrdila Miranda. Aurelius si vytáhl ze sklenky kousek ledu, který zbyl na dně, a podržel ho medzi prsty. Když je měl pěkně studené, utřel si je do kapesníku a pohlédl na Mirandu. Mezi límcem jejího kostímku a jejím ušným lalůčkem byl kousek volné kůže. Přiložil tam ukazováček. Miranda se prudce zachvěla a sklonila hlavu k rameni, aby odstrčila ruku, kterou Aurelius stejně už odtahoval.
"Tak takovéhle věci dělají impotenti rádi," řekl Aurelius. "A pomyslete, že bych vám to mohl dělat úplně všude." Miranda na něj napjatě pohlédla. Pak si ho přitáhla k sobě a vlepila mu na ústa polibek nezapomenutelného typu, v technikoloru a ve veľkém detailu, vonný, lahodný, dokonalý.
Aurelius si musel chtě něchtě přiznat, že jeho intimní reakce nejsou reakcemi impotenta, ale jelikož si přál hrát s takhle skvělou dívkou poctivou hru, začal dobrovolně myslet na Paula Claudela, a téměr okamžite se zklidnil. Gida si nechával pro ještě obtížnější okamžiky.
"No, já si myslím," řekl, "že jsme si v podstatě, vy s vaší frigiditou a já s mou impotencí, zvolili cestu pravé rozkoše." Nebyl se svou větou nespokojen, a byl pak ještě méně, když viděl, že Miranda vstává.
"Zavezte mě domů..." řekla.
Vstal, pomohl jí do jejího červeného pláště, šel s ní až ke dveřím, a ty jí doširoka otevřené přidržel.
"Nashledanou, Louisi," zvolal Aurelius.
Nato se zasklené dveŕe klubu vrátily na své místo a Aureliův poslední pohled patřil Tonymu, stálemu zákazníkovi, jenž seďel jako obvykle úplně sám u stolku, usmíval se doširoka, vyprávěl sobě přísně důvěrné historky a s rozhodností potřasal kebulí.